Když Vám někdo odejde, je to jako by kousek Vašeho já odnesl pryč sebou. A ten kousek, který patřil jen a jen Vám, nikomu dalšímu, se už nikdy nevrátí. Jako by člověk byl okraden o kus svého štěstí. Ztratíte radost, ztratíte chuť žít. I dýchání se v takové dny zdá namáhavé a bolest je tak silná, že jen stěží dokážete fungovat jinak, než ve velmi pasivním módu. Nikdy není vhodná na doba na rozchod, a přesto většina rozchodů přijde ve chvíli, kdy to nejméně očekáváte a ve chvíli, kdy jsou věci už tak dost komplikované. „Dávám ti dar, když odcházím, dar.“, říkají, a vy se zoufale snažíte najít v těch slovech smysl, který ne a ne najít. Váš partner, vaše opora, vaše druhá polovina – a váš společný svět. Rozsype se vám pod rukama, tříští se a vy nemůžete nic jiného, než být toho tichým svědkem. Pokud se váš partner rozhodne vás opustit, neexistuje možnost, jak to zvrátit. A ačkoli vím, že to teď jen těžko uchopíte, největší dar vám nedal svým odchodem on nebo ona – největší dar si dáte vy, až projdete touto fází hlubokého smutku. Protože na konci budete jako fénix, když se spálí na popel, aby znovu povstal – silnější, krásnější.

1) JAK NA BOLEST?

„Bolí mě srdce.“, říkáte prostě a ono to tak v tu chvíli opravdu je. Zlomené srdce není choroba, která se získává lehce a pokud už jí trpíte, těžko se hledá lék. Nikdo nemůže diagnostikovat přesné místo, kde se bolest nachází. Nedá se to operovat, neexistují na to prášky, nedá se to zalepit a nedá se to opravit. „Zlomil/a mi srdce.“, říkáte tiše, a připadáte si skutečně nemocní. Vše, co v takovou chvíli můžete dělat je čekat, až bolest odezní. A ona odezní. Jednoho dne se probudíte a už tam nebude. Jediným lékem je čas, a prožít ten čas nebude lehké, vím to. Vaše srdce je silný a životodárný orgán. Bude bít, i když si to v tuto chvíli nepřejete. Nezastaví se jen proto, že si přejete malou chvíli naprostého ticha a bez bolesti. Pečujte o něj! Dejte si čas a prostor pro svůj smutek, nikam nespěchejte, do ničeho se netlačte. Dýchejte. Hluboce, s každým novým útokem a náporem bolesti pořádně a hluboce dýchejte.

2) JAK SI NEZPŮSOBIT JEŠTĚ VÍCE BOLESTI?

Často po rozchodu procházíme sebedestruktivní fází, kdy se nám věci začnou skutečně sypat. Jako by nebylo té bolesti málo, začnou se věci ještě více komplikovat a vy ztrácíte i v jiných oblastech svého života. Někteří z nás přijdou o zaměstnání, jiní o přátele, finanční situace se zhorší, přijdou dluhy a uděláme chyby, kterým nerozumíme. Hodně věcí ztrácíme proto, že máme pocit, že nejsme dost dobří. Po rozchodu cítíme, že si mnoho nezasloužíme. Naše hodnota klesne, nevážíme si sami sebe a proto takzvaně čistíme. Zbavujeme se všeho, co nás tíží a často při této očistné fázi naděláme takový chaos, že když se potom otočíme a díváme se z perspektivy a s nadhledem na spáleniště, které jsme za sebou zanechali, jen těžko to chápeme. To, že Vám odešel partner ale neznamená, že nemáte žádnou cenu, naopak. Že si nic nezasloužíte. Že nemáte na nic právo. Nikdo Vám nemůže sebrat Vaše zásluhy. Bez někoho nejste nikdo – máte stále svou hodnotu. Jste překrásná bytost i ve svém smutku a na vás velmi záleží!! Mně, vašim přátelům, známým, cizím lidem, lidem, které teprve potkáte. Dělejte proto v první fázi rozchodu jen skutečně nutná rozhodnutí, o těch velkých se s někým poraďte, nebo je pokud možno nechte na období, až vám bude lépe. Našlapujte opatrně a tiše, není třeba si už tak dost složitou situaci komplikovat ještě víc.

3) JAK NA PLÁČ?

Jak už jsem tu napsala několikrát, slzy jsou slova, která srdce nedokáže vyslovit. Pokud nedokážete přestat plakat, nechte se být. Opravdu. Není důvod zadržovat slzy, není důvod nějak si za to nadávat či si slzy vyčítat. Plačte, co to jde, protože nebudete plakat věčně. A když přestanete a cítíte, že plakat potřebujete a slzy nepřichází, pište. Mluvte. Ta slova ze sebe potřebujete dostat ven. Není dobré mluvit či psát vašemu partnerovi, který odešel, protože tak se jen vyplýtváte a nemá to smysl. Je pryč a žádná slova vám ho nevrátí. Pište si deník, napište přátelům, napište imaginárnímu příteli, napište někomu cizímu, napište sami sobě. A pokud začnete psát a začnete také plakat, je to tak správné. Nesuďte se za pláč, nestyďte se za slzy. Prožíváte bolest, a k bolesti slzy patří. Opatrujte se.

4) JAK NA ROZLÉVAJÍCÍ SE TEMNOTU?

Temnota. Plíží se kolem vás a halí všechno do mlhy. Po odchodu partnera na krátkou chvíli oslepneme a vše potemní. Slunce není zářivé, dny nejsou jasné a nic nedává smysl. Jako by na ničem jiném najednou nezáleželo. Chceme jen to, co jsme ztratili a chceme to tím více, čím více víme, že už to mít nebudeme. Potemníme, přichází myšlenky na pomstu, chceme si ublížit, protože na nás pramálo záleží, chceme se trestat. Nezasloužíme si nic dobrého, jen to špatné. Procházíme fází hlubokého smutku a ztráty, kterou v tu chvíli nedokáže nikdo nahradit či utišit. Pokuste se zbavit všech temných a špatných myšlenek, vyberte si ty dobré. Najděte si obrázky, které Vás pozitivně naladí a ty obrázky si dejte na místa, kde na ně často uvidíte. Sebedestruktivní sklony nahraďte tím, že naopak  o své tělo budete pečovat tím více, čím více máte pocit, že na něm vůbec nezáleží. Už jste ranění, není třeba zraňovat se více.

5) JAK NA VZPOMÍNKY?

Vzpomínky zůstávají pořád stejné. Usadí se ve vás a uloží se jako film či jako obrázky, které si ve fázi bez partnera promítáte neustále dokola. Čím více vzpomínáte, tím více odchází to špatné a zůstává vám to dobré. Najednou si nepamatujete žádné křivdy, špatnosti, které jste si s partnerem způsobili se nezdají tak špatné. Ve vzpomínkách dříve nebo později potlačíme to zlé a neseme si dál jen to dobré. Hádky se zdají beze smyslu, zlo, které z vás nebo partnera prýštilo se zdá malicherné a vy popřete sami před sebou, že by kdy něco bylo špatně. To ještě více prohlubuje pocit nespravedlnosti a bezmoci, který při rozchodu cítíte. Dobré vzpomínky jen podněcují váš smutek. Žijte teď a tady. Nedívejte se do minulosti, kde bylo všechno zdánlivě lepší – nebylo to lepší nebo horší, bylo to jiné. Nedívejte se na budoucnost jako na místo, kde nic nebude mít smysl. Váš život a váš svět má smysl. A velký. To na vás záleží. A vím, že teď a tady to víte. Žít v přítomném okamžiku je dar, který si můžete dát nezávisle na tom, že vás opustil partner. Učte se o přítomnosti, o tichu, prožívejte přítomný okamžik. Teď a tady. Na tom jediném záleží. Vše ostatní je už minulost. Už to není. Nechte to být. Dobré, i špatné. Nechte to být.

6) KDY MĚ NĚKDO ZACHRÁNÍ?

Když jsme opuštění, máme tendenci vyčkávat, kdy přijde někdo (a nejlépe partner, který nás opustil), kdo nás zachrání. Vytáhne nás zase na světlo, udělá věci méně komplikovanými, opraví nás. Proto se hodně lidí vrhá do nových a laciných vztahů, utíká se k sexu s cizími lidmi v marné touze zaplnit prázdné místo, které se v nás otevřelo. Po takových aférkách bývá chvíli ticho, které způsobuje, že se pokoušíme ztratit se v někom novém. V někom jiném. „Tady máš zbytky mého srdce a odnes jej daleko ode mě.“, říkáte a s rukou vztaženou před sebou čekáte, až si ho někdo vezme. Čím více jste ztracení, tím více toužíte být nalezeni. Sami sebe nalézt nemůžete a doufáte, že to někdo udělá za vás. Neudělá. Ta práce je vaše. Zastavte se, podívejte se hluboko do svého nitra a bez jakýchkoli soudů či hodnocení si přiznejte, co cítíte. Prohlédněte si to místo v sobě, poznejte ho. Připusťte si všechno, co se ve vás děje. Tak se časem z místa, kde se nevyznáte, stane místo bezpečné a důvěrně známé. Rozchod je prostorem a příležitostí pro sebepoznání. Poznáte, že prostředí, které zůstalo po odchodu vašeho partnera opuštěné a pusté není prázdné – už to nebude jen prázdná černá díra kdo ví jak hluboká, do které všechno padá. Nečekejte, až vás někdo zachrání – není to třeba. Noví lidé a zejména nový partner k nám nepřichází proto, aby nás zachránil a dal našemu životu smysl a hodnoty, které jsme ztratili. Přichází, aby vám otevřel své srdce a dal vám svou lásku. A pokud budete ve Kdosicích, kde se sami nevyznáte, těžko vás může najít někdo jiný.

7) OBVIŇOVÁNÍ

Výčitky a potřeba věci prožít znovu a jinak, lépe. Přichází pocity viny, že jste něco měli udělat jinak, chcete vzít zpátky slova, která byla vyřčena, dokola přemítáte, jak to napravit. Když partner odchází, není to vaše vina. Je to jeho rozhodnutí, jeho život a jeho cesta, kterou si zvolil. Není to ničí vina, protože obviňovat ji nebo jeho za to, že vás opustil není ničemu a nikomu ku prospěchu. Vím, jak moc je vám to líto a jak se cítíte vyřazení, protože vás jen tak odsunul ze svého života, ale sebeobviňování nebo výčitky a obviňování partnera vám ho nevrátí. To nejlepší, co pro sebe i pro něj v tu chvíli můžete udělat, je popřát mu na jeho cestě hodně štěstí a pak se soustředit na tu vlastní. Můžete i v duchu poděkovat za to, že i když to teď bolí, je tato zkušenost ve vašem životě vítaná. Zní to nesmyslně? Není. Už brzy vašemu partnerovi v duchu poděkuje člověk, kterému svým odchodem uvolnil místo. A vy můžete také. Říci díky za vše, i za tu bolest z odchodu, je pro nemocné srdce povznášející, věřte mi.

8) PŘÁTELÉ

Stane se, že s odchodem partnera zmizí i někteří ze společných přátel. Možná ztratíte celou partu lidí, na které jste byli zvyklí a které jste považovali za přátele. Lidé, kteří odchází zároveň s vaším partnerem ale vašimi přáteli nejsou. Možná byli, ale nyní už nejsou. Nechte je tedy také odejít a netrapte se nad tím, že jste zapomenuti. V takové chvíli totiž poznáte, kdo je pro vás skutečným přítelem. A možná vás překvapí, že to je člověk, u kterého jste to vůbec nečekali. Nebo člověk, kterého ani tak dobře neznáte. Když si procházíte rozchodem a lidé to o vás vědí, je až s podivem, kolik se jich vynoří, aby vás povzbudili a pomohli vám. Protože to je jedna z mála zkušeností, kterou jsme si prošli naprosto všichni.

9) MYŠLENKY NA NÁVRAT

Pokud vás někdo opustí, zoufale si přejete, aby se vrátil. Bez něj váš život nemá smysl. Bez něj je všechno najednou tak prázdné a komplikované. Věci se bortí, protože váš ex-partner odnesl sebou pilíře, na kterých držely. V té prvotní bolesti se to zdá nemyslitelné, ale zkuste jeho či její rozhodnutí respektovat. Nepište mu, nevolejte ho zpátky k sobě, nechte svého ex-partnera odejít. Úplně. Soustřeďte se na sebe, čeká vás teď těžké období, spousta zařizování, šetřete svou energii na smysluplné věci, dělejte malé a opatrné krůčky v novém světě, který je ale váš. Ve světě bez vašeho partnera. Nic se neděje bez důvodu a časem i tohle bude dávat opravdový smysl. Není třeba, abyste přivolávali k sobě někoho, kdo se rozhodl odejít. Není třeba vyvolávat v sobě duchy minulosti. Nechte ho nebo ji jít. Nechte sebe kráčet dál po své cestě s hlavou vztyčenou. Teď a tady v přítomném okamžiku je už váš vztah historie. Už se vás netýká. Zato vy a váš svět, váš život ano. A za ten se postavte.

10) ODPUŠTĚNÍ

Odpuštění přijde – dříve či později, ať už byl rozchod sebehorší. Protože člověk nedokáže v sobě nést křivdy, nenávist, zlost a podobné negativní pocity do konce svých dní. Víte, že vás vysává, když nedokážete odpustit. A víme všichni, že odpustit není lehké. Je to zatraceně těžká lekce, ale to je ostatně celý rozchod. Odpuštění je jeden z nejkrásnějších prožitků, které po rozchodu prožijete. Jednoho dne zjistíte, že už se hýbete dál. Že všechno to negativní je pryč. Pracovali jste na tom, vyčistili jste zlostné pocity a dokážete i odpustit. Odpuštění je projevem statečnosti vašeho srdce. Tak jako silně bije i ve chvílích hlubokého smutku, dokáže i odpustit a rozpustit vše, co vás tak tíží. Odpusťte to sobě, jemu nebo jí, vám oběma.